Rekonstrukce hospody u peruna s venkovním posezením
Rekonstrukce rodného domu fanoše Mikuleckého

Na stránkách www.jarik.cz, lze na odkaze Mikulčice z Horní nabídky stáhnout potom na další stránce fotky videa v kvalitě k tisku.
Jeden z mnoha rozdílů jaký je tady u nás oproti jiným evropským zemím je ten, že co se týče práce zedníka, vychováváme naše absolventy na stavařinu komplexně. Takový zedník se učí kreslit výkresy, rozměřovat výkopy, betonovat základy, pokládat izolace, vyzdívat stěny, zhotovit schodiště, strop, osazovat otvorové prvky, omítat, obkládat a to je tak asi všechno. Nicméně správný zedník zná i názvosloví ostatních stavebních profesí a nezřídka umí i vymalovat (asi každý), ovládá suchou výstavbu, pokládá kanalizace, vodovodní instalace, zhotoví střešní konstrukci, kterou pak pokryje. Stavební učiliště tady v Česku skutečně po teoretické stránce připravují zedníky dokonale.
Ve vyspělých zemí jdou ale jinou cestou a to specializací. Tam se špatně překládá slovo „zedník“ tam to totiž znamená jen člověka co zdí z cihel. Pro betonáře mají jiné slovo, pro člověka zdícího z bloků zase jiné a tak je to tam všechno jinak zaškatulkované. Já jsem však marně hledal i jen české slovo na pracovníka, který je specialistou na zdění vinných sklepů. Není na to jiné než zedník. Tímto panem zedníkem s velkým Z je David Ilčík (33), vyučený zedník na již zaniklém hodonínském učilišti, který svou profesi a specializaci zdědil po otci. Popsal jsem, co umí běžný zedník, ale co běžný zedník neumí je zdít například valenou klenbu s lunetou. Sice se to zběžně probírá, ale prakticky nevysvětluje. Když se nad tím tak zamyslím, sám bych si nevěděl rady hned při přípravě ramenátu (půlkruhové šablony, natož pak elipsovitého tvaru).
Pro představu jakou provádí David Ilčík práci jsem připravil následující informace. Je to lehké, stačí si to dvakrát přečíst 🙂
Klenby
Klenby se používaly ve všech slohových architektonických obdobích. V dnešní době se používají jen výjimečně, ale je nutno je znát, neboť se s nimi setkáváme při adaptacích a rekonstrukcích památkových budov.
Klenba je oblouková stropní konstrukce, která přenáší celé zatížení na ní spočívající, včetně své vlastní hmotnosti, šikmo do podpěr. Tyto síly je nutno zachycovat táhly nebo přímo podporujícími konstrukcemi. Klenby jsou konstruovány jako zdivo z kusových prvků kamenných nebo cihelných (tzv. klenáků) vyklenutých do systému ložných spár (které svírají s lícním obloukem úhel 90°) a spár styčných. Vrchol klenby je uzavřen vrcholovým klenákem (v ose klenby nesmí být spára!).
Druhy kleneb podle tvaru a konstrukce
Valené klenby
Klášterní klenby
Převzato ze serveru http://pozemni-stavitelstvi.wz.cz/ z knihy Pozemní stavitelství II Ing. Arch. Václava Hájka