Z výzkumu Yerkes National Primate Research Center v Atlantě vyplývá, že samice opic druhu Malpa kapucínská mají smysl pro spravedlnost. Studie obchodování ukazuje, že samice těchto opic přestávají spolupracovat, stávají se vzpurnými a neukázněnými, pokud vidí, že ostatní opice nespravedlivě získají z obchodu více než ony. Tento výzkum byl inspirován studiemi z oboru experimentální ekonomie.
Je to vůbec poprvé, kdy se ukázalo, že i jiný druh, než Homo sapiens má smysl pro spravedlnost.
Podle Sarah Brosnan z Yerkes National Primate Research Center, samice malpy kapucínské jevily tendence k nespolupráci, někdy dokonce dávaly svoji nespokojenost najevo házením různých předmětů, pokud viděly, že samy dostaly výměnou za stejný předmět okurku, zatímco jiná opice obdržela hrozny vína. Nejzřetelnější protest přicházel od opic, které viděly některou ze sousedek dostat hrozny zdarma, aniž by je museli za něco směnit.
Nápad testovat ekonomické chování opic se zrodil z ekonomických experimentů analyzujících, jak lidé reagují na nespravedlnost v roce 1999 ekonom Ernst Fehr z University of Zurich řekl, že k pochopení trhů ekonomové musejí přijmout tezi, že lidé se často zřeknout bezprostředního zisku pokud vidí, že systém někomu jinému umožňuje benefitovat více.
K testování jiných druhů živočichů, Brosnan vycvičila kapucínské opice k používání kamenů jako prostředku směny. Dala opici kamen a pokud jí byl vrácen, nabídla odměnu. Za 2 roky používání tohoto jednoduchého způsobu směny se opice běžne využívaly tohoto mechanismu k získávání jídla.
Zdroj: Susan Milius. Science News. Washington: Sep 20, 2003. Vol. 164, Iss. 12; p. 181
Jarik Marlowe – 76 letý, rozvedený otec 13ti leté dcery
Máááám bratra, Marlowa. Jmenuje se Filip. Mazaný Filip, který ve filmu říká, že: … „Ve svém městě můžete žít leta, a nevidět jediný kulomet“… Číslo spořícího účtu na střelivo pro Terénního sociálního pracovníka Jarika Marlowa je zde: 670100-2201298842/6210 „Střelivem“ jsou třeba igelitové pytle na odpadky a odpadky můžete vidět léta a nevidět je – obcházet je. „Střelivo“ je i benzín, kdy jako Terénní sociální pracovník pomáhám lidem v nouzi, handicapovaným, seniorům a nemocným lidem.
Kousek z lékařské dokumentace. Pozorně se to musí několikrát číst, nedá se tomu verit? 🙂
mBAP – definice
Zdravím Vás, jmenuji se Jara
Nešpůrek (v menu je o mně stránka) – toto je můj psycho-blog, vedený kvůli diskriminaci kterou mají psychicky nemocní. Já mám svou škatulku psychicky nemocného – diagnózu a už je mezi některými lidmi vymalováno, přitom na mě není nic znát. S Jarikem Marlowem nebude to malování jen černo – bílé ale hezky barevné. Jsou tu zajímavé, poučné a pestré příběhy, hezké fotky a videa. Jarik Marlowe a Jara Nešpůrek jsou jedna osoba. Já Jara, jsem Stavebník, Hodinový manžel, Projektant a určitý fragment mé osobnosti je Terénní sociální pracovník Jarik Marlowe, na který mám také certifikát. Slyším na obě jména – Jariku mi říkala moje babička.
Dneska je 22. července 2016 a podle psychiatrů slavím 77. narozeniny – můj otec je o osm let mladší – že by můj „psychický věk?“. Tak si přeji všechno nejlepší a to i mému dceři Ondrovi, který už tento rok oslaví narozeniny patnácté a skutečně se narodil v roce 2001, né jako já 1939, ale jako sranda je to fajn a třeba i Ondra časem nakonec pindíka vymění za pipinku. 🙂 Jakože tak jako paní doktorka Psychiatrické nemocnice v Kroměříži paní Navarová žertuji, že? Nebo když si dá pod toto, co ani nečte razítko, je to pravda? Asi JO?! Normálně, co je psáno, to je dáno… Takže už jsem si napsal svůj EPITAF – nevím, třeba do sta let tu nebudu.
„Kriminální podmínka, nesdělí za co bylo to dávno“ co je to za blbost? Stalo se to v roce 2014, 8. května v Bílém potoku okres Jeseník – čtěte paní doktorko v tomto blogu se to jistě dočtete jakou mám po dvou letech paměť, pořád si to pamatuji co se stalo v roce 2014 v Jeseníku – je to v Projektech „Asi metr ne? 2016″(email psaný mému psychiatrovi) – nedělejte prosím ze mně blba – ne každý psychicky nemocný je naprosto slaboduchý idiot.
Já jako stavebník si dávám velký pozor na čísla a případně děkuji za opravu mého data narození a pohlaví mého syna Ondry v mé zdravotní dokumentaci a Váš čas při pročítání toho co se přihodilo v roce 2014 – je to velice důležité – kdyby jste se zajímala zabere to max jednu hodinu… Je to čas, který já v pohodě někomu věnuji. Máte čas na pacienta jednu hodinu? A jestli ne – jak mě chcete léčit, když se o mně nezajímáte a nic o mně nevíte?
Vybral jsem jednu takovou ukázku, jak to vypadá, když se procházím po městě. Toto je jen typický příklad a dávám jej sem z toho důvodu, že dopravní inženýr Radek Prokeš s nimž jsem tři roky pracoval je mým dlouholetým přítelem a třeba jej foto pobaví, stejně jako mě, když mám řidičák typu C na nákladní auta.
Takže člověk co nikdy neřídil Tatrovku 815 a nenavrhoval dopravní značení dle Zásad pro dopravní značení na pozemních komunikací vycházející ze zákona č. 361/2000 Sb. a vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 30/2001 Sb., je třeba co se této fotky týče zpitomělý, ale duševně naprosto zdravý. 🙂
(asi v pořádku…) – je to ale pitomec co nic neví, něco tvrdí a nedejbože přesvědčuje, že když vidí to co vidí každý odborník a zamýšlí se nad tím – je dle psychiatrů v psychóze.
Mám rád asi 70% velmi zajímavých a nevšedních lidí, kteří jsou slušní a morální. Já jsem tímto způsobem taky „postižený“ a uchází mi někdy smysl života takzvaných normálních lidí, kteří chodí do práce, která je nebaví, nadávají na na všechno – na svůj život, který je nebaví a další věci co se jim z jejich pohledu nezdají a navíc negativní energii předávají dál. Chci pracovat na projektech které mají smysl. Je to pomoc lidem, kteří skutečně potřebuji jen poradit jak si mají pomoci samy. Nabízím podporu lidem v nesnázích a v problémových situacích. Nabízím využití mých možností, ale ne dlouhodobého zneužívání. Každý člověk by se měl prostě postavit na své nohy a pokud o nohu přijde, musí se sám nebo s mojí pomocí naučit chodit jen o jedné. (poznámka z mého charitativního blogu)
Za svůj pracovní den, který někdy trvá cca 20hodin, potkávám různorodé obyvatele této planety, kde skutečně stačí jen zvednout zrak od silnice, odvrátit jej od výkladních skříní a budete je potkávat taky. Velmi si vážím a zkoumám bytosti na této planetě – smysl jejich života, ale já jsem skutečně jiný a vzhledem k tomu že asi dva roky průběžně (v nějakých vlnách) spím jen čtyři hodiny, mám dostatek času zaobírat se blbostmi, ale nikoho nepřesvědčuji o svém názoru, jen se snažím otevřeně všem vysvětlit pohnutí protistrany, které zapříčiňuje jeho chování, které je nezřídka antisociální a agresivní.
Toto je moje Zlatá pastelka, která jak vidíte skutečně existuje. Před lety jsem ji koupil v papírnictví na Národní třídě v Hodoníně, kam jsem jako dítě velice rád chodil. Tenkrát jako děti, jsme kradli pastelky, ale já jsem si tuto svou skutečně koupil a krom jiných věcí obchod velmi rád navštěvuji doposud, protože tam pracuje paní Blechová, máma od Pavla, mého spolužáka zedníka. Moje Zlatá pastelka je v podstatě pracovní nástroj. Existuje tam, ale i tesařská tužka, lepidlo na lepení bot a vzhledem k ochotě a uvolněnosti prodavaček i k lepení sociálních vazeb při setkávání maminek, kupující dětem školní potřeby a babiček, kupující dárky vnoučatům.
Velmi rád bych v tomto příspěvku ocenil a namaloval ZLATOU MEDAILI Zlatou pastelkou právě týmu mého kamaráda inženýra Radka Prokeše, kolegyni architektce Lence Pecuchové, architektovi Pavlovi Holoušovi a těm dalším třem lidem, z kanceláře PP projektu, které už neznám jménem, ale kteří se snaží provádět svou práci tak, jak nejlépe svedou a stavební zákony dovolí. S Radkem Prokešem jsme konzultovali potřeby a přání zdravotně handicapovaných občanů týkající se bezbariérových přístupů na parkovacích stání a tak nějak společně i s panem magistrem Jožkou Černým se snažíme, abychom měli naše město Hodonín krásné a příjemné.
Práce, kterou jsem viděl konkrétně na jedné ulici co jsem v PP projektu projektoval v Hodoníně – Bažantnici byla naprosto příkladná a provádí ji firma STRABAG. Jedná se o naprosto dokonalou práci, kde při zběžné kontrole není nic, co by bilo do očí. Nebudu se pouštět do technických detailů – není tady na to prostor, ale ve skutečnosti není důležité, jak se firma jmenuje, ale jaké zaměstnává lidi.
Tento můj příspěvek se odvíjí od mé profese, kde je složité říci co vlastně jsem – jakou mám profesi vlastně já. Kamarádovi jsem pomohl zajistit výkresy rozhledových úhlů výjezdu na komunikaci pro dopravní inspektorát. Práci jsme zadali Františku Kolibovi. Inženýr Ing. František Koliba je jeho táta. Ptal jsem se „malého“ Františka (v mém věku) proč si taky neudělá nějaký titul a on mi odpověděl, že ho k životu nepotřebuje. 🙂 Projekt toho domu jsem po konzultacích s architektkou Lenkou Pecuchovou a investorem nakreslil pro stavební povolení sám a titul nemám.
Moje mBAP (titul) je jen taková sranda, která mě napadla při pročítání volebních lístků nějakých stran, kde to někdy vypadalo, že čím více titulů tím lepší člověk. Já jsem si BAP (bipolární afektivní poruchou) prošel a asi doživotně budu procházet, ale mBAP je skutečně jen to moje osobní postižení, pro které jsem byl celkově už 10x hospitalizovaný na psychiatrii v Kroměříži a skutečně ač pracuji 20hodin, možná tím trunfuji jen svého kamaráda a spolužáka zedníka Davida Ilčíka, který vinný sklep staví i 18hodin denně, nebo třeba nějaké sestřičky na dvojité směně v nemocnici.
Svou práci jsem dělal skutečně důkladně a dostal za ni dobře zaplaceno, ale můj osobní rekord je 45 hodin v práci, kdy jsem při kreslení zpevněných ploch na Sportovní halu v Hodoníně spal jen tři hodiny na konferenčním stolku, načež jsem nebyl schopen odjet domů a museli pro mě přijet rodiče, ale když se zpětně na to dívám, všechno čemu jsem se ve stavebnictví věnoval stálo zato a mám z té práce dobrý pocit.
V současné době jako invalidní důchodce se věnuji různorodé činnosti, kterou provozuji zdarma, nebo za režie. Týká se to brigád – úklidových prací – například v Mikulčicích, kde jsme si společně s dětmi pouklízeli kolem školy, pomáhám organizovat práci na stavbách a osobně jsem se zúčastňoval výstavby chaty v občanském sdružení Oáza Hodonín, odkud právě pochází nevidomý Jožka Černý, lidé s dětskou mozkovou obrnou, lidé po úrazech a kam přichází lidé jako do oázy nabrat síly na další cestu v normálním životě.
To co mě velmi baví je výsadba stromků. Včera jsem viděl jak holky na ulici sadí v Hodoníně macešky. Mají to moc hezké, tak si je za hezkého počasí vyfoťte na plochu svého monitoru v práci 🙂
Já tam mám zatím fotku lednice – s velkým L (zámek Lednice), ale dám si tam asi svou planou broskev, kterou jsme společně s kamarádem Filipem zachránili při stavebních úpravách jednoho domku.
Broskev se jmenuje podle mé kamarádky Katka a je přesazena u rybníka v Mikulčicích
To je ona:
http://jaroslav-nespurek.webnode.cz/ Tento je věnovaný práci Hodinového manžela jak se říká populárně u nás v Česku, jinak v zahraničí se práce nazývá lépe, mají na to povětšinou jen jedno slovo (angl. a něm. Handyman)
http://zlatapastelka.webnode.cz/ Tady je trochu počeštěný Japonský sociální systém Fureai kippu – systém vzájemné pomoci mezigeneračních a mezi rodinných přátelských výpomocí a to bez peněz jen formou Kreditů vzájemné péče. Na webu je o Fureai kippu část z dokumentu Rok 2012 – čas na změnu, ve kterém o tomto systému rozpráví Americký profesor.
http://zlatapastelka.blogspot.cz/ Tento blog se zaobírá lidmi co si zaslouží být oceněni byť jen „namalovanou“ zlatou medailí za svoji práci a životní přístup.
Dále najdete na těchto webech další odkazy na stránky věnované mému koníčku – vzdělávání http://jnespurek.wix.com/vzdelavani. Vzdělávání myslím jako výchovu dětí, a pomoci seniorům s moderní výpočtovou technikou – laickému používání počítače a internetu jako dalšího média (mimo televize), které dokáže pobavit.
Zkuste navštívit i stránky Lukáška, kluka s dětskou mozkovou obrnou, kterému jsem tři roky měsíčně na rekonvalescenci přispíval 100,-Kč
podobně jako Stránky Oázy Hodonín, a Stránky Klubu přátel Člověka v tísni jsou taky fajn.
Dále moje stránky http://jn-charita.blogspot.cz/, kde je zachyceno něco z mé charitativní činnosti včetně motivace – proč to vlastně dělám.
Přeji Vám příjemný den,
mBAP Jarik Marlowe & Jara Nešpůrek
„Ve svém městě můžete žít léta, a nevidět jediný kulomet“
– tento je švagrův (samopal) a je z jeho kovárny z Brna. Různé věci člověk nevidí, když se nedívá nebo přehlíží… Věta o kulometu je z filmu Mazaný Filip, Tomáš Hanák tam hraje detektiva Phila Marlowa. Mě to tak nějak docvaklo a pochopil jsem, že ten kdo nezažil to, co jsem zažil já (třeba neviděl tento film, nepracoval v zahraničí, neprojektoval, nepracoval na stavbách a neměl zranění kterými jsem prošel) a ani neviděl to co popisuji některé věci prostě nepochopí, protože třeba neviděl kulomet a může si myslet, že jsem skutečně blázen. Celý tento web jsou z 90% jen románově podané události a třeba i jiný pohled na pro někoho možná běžné věci a pro někoho možná něco nového.
Toto je skutečná podoba mBAP Jarika Marlowa, který drží NEALKO pivo – jak jsem k ní přišel se dočtete v mém projektu Kanec Břeclav 2014, který se Vám zobrazí při kliknutí na fotku –
v sekci Projekty, jsou i ostatní zajímavé příběhy z nichž jsem bláznil a nebo blázním. 🙂
Tady jsou nějaké videa mBAP Jarika Marlowa (chcete-li), nebo Jary Nešpůrka 🙂
Toto není kulomet, ale kladivo a dále i jiné zajímavé fotky za celý jeden rok mého života.
Tady jsem dělal asistenta Pavle při výletu na Pálavu, kam jsem ji na její narozeniny ve svých rukou vynesl
První máj v mém oblíbeném Javorníku, bylo tam moc krásných lidí.
Kočka 😉
Tonya Kay
– krásná bipolární Americká dáma
video od Jirky Bryena (Seana Blackwella)
Můj pes z Jesenického útulku – velmi krásná fenka Máša – je to pes za sto tisíc – za hodnotu lidských orgánů pro transplantace – žádný pes s podobným výcvikem asistenta co prolézá nebezpečné stavební výkopy neexistuje
Takto jsem v naprosté tmě povzbuzoval Mášu v nezabezpečeném výkopu stavební firmy. Běhal jsem nahoře po fošnách a volal psa ze dna výkopu – výkopu v obci co podle Městské policie neexistuje. Ale jaká je realita? Pokud by do výkopu spadnulo něco 2,5 metru na dráty výztuže??? A Státní policii to nezajímalo, no já tam nějaký trestný čin z nedbalosti vidím….
Brigádnické práce na Oáze Hodonín – projekt odvětrání dřevěné konstrukce základů a vstupu
Proč se maximálně vyhýbám Hodonínské, Kyjovské či Břeclavské nemocnici?
Třeba úraz v atletice, kdy jsem si na pupek nešťastně pustil 20kg závaží z činky. Po deseti dnech jsem přišel do nemocnice v Hodoníně a za další 4 dny mi udělali revizi břicha s odstraněním mnohačetných srůstů střev, přerušení vazivového pruhu spojující pupek a močový měchýř a také preventivně odstranili slepé střevo. Fascinující je, že operace je uzavřena jako zánět slepého střeva. Jako….. když má někdo zánět slepého střeva, nechodí deset dní do Brna na školení a netráví 4 dny vyšetření v nemocnici. Je to prostě šup rup, aby zanícené slepé střevo neprasklo, operace je okamžitá. Já měl však úraz z atletiky, kdy jsem si zprvu myslel, že se jedná jen o modřinu, ale když jsem začal mít problémy s močením, šel jsem na ultrazvuk a následně do nemocnice.
Když člověka z nemocnice pustí s teplotou a on se jim za dva dny vrátí už se 40°C, velkou gučí kolem pupku a čeká v prázdné čekárně 45 minut v bolestech a agónii, nakonec doktor v Hodonínské nemocnici přijde, aby skalpelem přeříznul steh po laparoskopické operaci a z pupku vystříklo „kýbl“ smradlavé sračky. Tato hnisavá rána se poté léčila půl roku. Jako co se udělalo špatně? Já netuším, ale není to náhodou výběrem nemocnice? Níž u dalšího ošetření, se člověk dopracuje jistoty, že Hodonínská nemocnice je skutečně předposlední zastávka před hřbitovem a cynicky městská doprava se zastávkou před nemocnicí má nápis „Hřbitov“.
Pokud je první případ „náhoda“ tady je už jistota. Znovu operace po úraze v atletice a to operace kolena artroskopií. Bylo to už moje druhé operované koleno stejným chirurgem, ale první operace byla v Brně – bez problému a tady tato v Hodoníně. Co je nepochopitelné na tom, když uvedete, že jste alergický na textilní náplast? Patrně čekáte, že „picmoch – ne chirurg“ u operačního stolu použije náplast z jiného materiálu a ne lepítko na koberce. Na obrázku je vidět vpich jehlou po epidurální anestezii na zádech (kam si nevidím). Já jsem skutečně alergický na textilní náplast, ale také na penicilín a kdyby také náhodou chtěli otestovat, jestli je to pravda, tak může nastat anafylaktický šok…. ještě, že je nedaleko hřbitov…..
Z Mikulčic je možné navštívit také nemocnici v Břeclavi. A tady je opět uraz v atletice co byla utržená achilovka na levé noze. Práce chirurgů jak v Hodoníně, tak v Břeclavi je pečlivá a kvalitní, ale ostatní doktoři či personál jsou bohužel diletanti. Úraz se mi stal v Hodoníně v tělocvičně při štafetovém závodu s dětmi. Chtěl jsem pro svůj tým dětí vyhrát a dal jsem to toho vše. Vybíhal jsem rohy tělocvičný driftováním a jak jsem vbíhal co cíle ozvala se mi v uších rána až mi cvakly zuby. Byl jsem hned na zemi a kamarádi mi chtěli chtěli nohu rovnat, že mám křeč, jenže já si nahmatal, že tam kde je normálně achilovka je měkká prázdná díra. V Hodoníně jsem požádal jen o bandáž s dlahou a chirurgické ošetření odmítl. Operaci jsem si domluvil v Břeclavi přes kolegu v práci, jehož žena pracuje jako sestra hlavního chirurga. Při operaci jsem měl také epidurální anestezii a vše proběhlo rychle a v pořádku. Když to zkrátím, objednal jsem si u hlavního distributora podnájem speciální ortézy s níž by se dalo chodit do práce a na nohu došlapovat. Důležité je mít správnou velikost, jinak hrozí znovu utržení šlachy. Jenže mě byla dovezena menší velikost, na nohu se tedy nedalo našlapovat dle doporučení výrobce a také o tři centimetry mi v zimě prsty přečuhovali ven. Dealerka co mi ortézu nebyla schopna nasadit, protože normálně asi prodává hrnce, také zvrtala smlouvu o pronájmu ortézy. Já to zaplatil a nosil, ale za ztrátu či poškození odpovídá chirurg? Je to pííííčovina a také pro toto a pro špatnou velikost jsem chtěl tedy obyčejnou sádru se všemi nevýhodami oproti snímatelné ortézy. No a při reklamování jsem se poprvé ocitl na psychiatrii v Kroměříži, kam mě zavezla z Břeclavi sanitka. Celkem šok jak „Přelet nad kukaččím hnízdem v Kroměříži“.
Tady je na závěr stránky jedno zajímavé video o tom jak užívám léky. Soudkyni nezajímá archív „Zpráv o zdravotním stavu za aktuální měsíce“ – digitálně e-mailem ji dostávají jak doktoři tak sociální pracovník a je tam napsáno jaké léky užívám a co za poslední měsíc zrovna řeším. V tištěné podobě je vše v šanonu u paní doktorka Staňkové, kde jsou uchována k nahlédnutí a jsou zpětně vytištěny všechny i ty, které jsem posílal její mámě, paní doktorce Tomášové, která ale už bohužel umřela a paní Staňková převzala ordinaci a pacienty po ní. Pokud je problém nahlédnout do zpráv a mém archivů, dodám tedy pro soud šanon ze správami v tištěné podobě. Pokud je problém v tištěné podobě prohlédnout záznam z užívání léků, tady je video a také doklad o tom jak užívám příklad Lithium z výsledku krevního rozboru.
